27. června 2017
 Reklama

  
 Microsoft MVP Summit den 0 Minimalizovat

Microsoft MVP Summit den 0 - 12.3.2007 17:30 

Kapitola 1

Místo spánku jen cestovní horečka. Sousedé rušili ve spaní a tak se noc táhla bez spánku. Nakonec se mi podařilo usnout, ale vzápětí se již ozval zvuk budíku v telefonu. Po probuzení nastal čas na balení. Vše opět zabalit aby se vešlo do zavazadel a připravit se na cestu. Krátká snídaně se skvělým assamským čajem (díky Martine) a již je čas vyrazit. Práve se rozednívalo a ptáčci zpívali. Kýčovité červánky a zhasnutá světla. V šest hodin již stojím na konečné tramvaje a děkuji prozřetelnosti že jsem si val na cestu čepici. Ranní námraza ukazovala že noční teploty ještě nejsou vlahé. Vymražená tramvaj jede na čas a tak jsem na Florenci včas. Cestou jsem si ještě v metru stihl vyfoti reklamu na přestupu u Muzea na Windows Vista. Musím volat Jůůů to je ale Wow.

P1000587-small.jpg

Protože se potvrdilo že SA ma odjezdy minibusu na Ruzyň až 7.45 mám spoustu času, což je v ranní zimě poněkud nemilé.
Naštěstí Donaldova vyvařovna má otevřeno takže pomáhám udržet zkomírající globalismus. Odjezd se komplikuje protože minibus nikde není vidět. naštěstí se minutu po termínu objeví a už se jede. Za jízdy se pokouším udělat fotku hradu.

P1000590-small.jpg

Žlutý autobus přijíždí až k nové odletové hale takže to máme jen pár kroků.

P1000598-small.jpg

Následuje odbavení a setkání s ostatními. Vzhůru na bezpečnostní kontrolu. Všechno musí do radaru a tak se odstrojujeme a zase oblékáme. Po proveření jdeme čekat na letadlo. Je to Airbus A318 takový větší autobus, jen místa je tam míň. Přes zašmudlané okénko není skoro vidět ven, ale ani po utření to není lepší. Sedím sice přímo u okna, ale opar nad krajinou nedává fotkám moc šanci. Mohu jen sledovat krajinku pod sebou. Podařilo se mi vidět aspoň doufám státní hranici. Táhne se celou krajinou jako divný pruh, kde nejsou stromy, tráva je tam jiná, prostě bývalé hlídané pásmo. (nebo tam jen něco vede v zemi, protože stožáry není vidět)

Před námi se objevuje fronta z mraků a potkáváme pár letadel, které letí na druhou stranu. Potkat se v té rychlosti tak by to bylo na jistotu. V jednu chvíli se míjíme s dalšími dvěmaletadly v protisměru a zešikma naštěstí mají jiné letové hladiny, ale v noci bych to takhle zblízka vidět nechtěl.

Před přistáním v Paříži krátce zahlédneme  v oparu nejslavnější věž, po obratu se nám ztratí a není vidět. Po přistání a rolování čekáme na drobné technické problémy s výstupem z letadle. (prostě někdo zapoměnl klíče nebo co a není nás kudy pustit ven, skákat se nám nechce)

Hned se vydáváme hledat terminál odkud poletíme dále. Je to nový, ještě nedostavěný terminál 2E a i když jsem se k němu dostali autobusem začíná to vypadat kriticky s časem. Jedna paní se pokoušela pěstičkou bušit na dveře že chce vystoupit na 2F, ale řidič její slabý hlásek neslyšel a v dobré náladě zkouším na řidiče češtinu. Vypadal na českého mirečka, který také studoval v matičce stověžatá, ale žádným pěkným vtipem o úrodná neodpověděl, místo toho kousek popojel a ty dveře otevřel. Po zastavení na správném terminálu se hrneme dovnitř. Je to jen další bezpečnostní kontrola, ale zato ve velkém chtějí i boty a zubní pastu. Všechno prochází tak jdeme dále. Překvapení v podobě dalšího autobusu, který nám ujel před nosem nám na optimismu nepřidává. Všichni se těšíme jak si prohlédneme Paříž, protože času ubývá. Naštěstí dojedema na správný gate a po kontrole pasu jdeme do letadla.

P1000655-small.jpg

Kolega s označenou papírovou a tištěnou elektronickou letenkou má potíže, ale je zkontrolován a propuštěn. Na palubě se zatím počítá a protože to už po páté nevychází začíná opět nervozita. Po půl hodinové spoždění proti plánu se rozjíždíme. Tentokrát je to na sílu protože letíme s Boingem 777 a tak má start větší odpich.  Za chvíli jsme nahoře a pak začíná nuda. Z okénka není v prostřední řadě nic vidět fila Casino Royal jsem už viděl takže selduji navičační obrazovku a procházím čtivo. V opěrce objevuji ethernet a USB port ale je to asi jen příprava, protože jsou hluché.

K obědu dostávám vegetariánské rizoto se salátem s tofu a ořechy, jako dezert čokoládový koláček a jablečné pyré. Puštím si počítač a začínám psát tuto kapitolku. Pokud najdu v zásobárně témat něco technického přidám další článek.

12.3.2007 17:45

Kapitola 2

Přistání v New Yorku se poněkud protáhlo a proběhlo smykem, letadlo to nakonec ustálo a na střechu do příkopu jsme se neobrátili ;-). Po nezbytné frontě na výstup z letadla se naše skupinka vydala k imigrační kontrole. Stačilo přiložit prsty, úsměv do kamery, pár otázek a za chvíli vstupujeme na území USA. Po převzetí zavazadel pokračujeme dále. Po zjištění že se opět liší čas na letence se skutečným a místo dvou hodin na přestup máme jen 40 minut nám tuhnou rysy. Rychle zjistit jak se dostaneme na terminál 9. Naštěstí objevujeme vlak, který nás o jednu zastávku posune. Michal se dobře zorientoval a strategicky se vrhá k výtahu. Vyjedeme o jedno poschodí a vstupujeme do prostoru pro check-in. Ochotná američanka se nás ujímá a ptá se kam že jedeme ? Po našem vysvětlení že na přípravu do letadla máme jen 20 minut začíná tušit problém. Protekčně nás pouští dopředu a provádí společně zrychlené odbavení. Všichni kteří měli odbavena zavazadla nemají problém, jen u mně se nějaký problém vyskytne. Po několika kontrolách kdy něco neodpovídá se rozhodne doprovodit nás přímo na gate a vyřešit problém tam.

Poklusem překonáváme bezpečnostní kontrolu (uz jsme cvičeni a kupodivu po našem vyslíkacím, vyzouvacím a oblíkacím maratonu nic na zemi ani jinde nezůstává) ještě vzdálenost ke gate a celí spocení dobíháme. Kolegové se řadí do fronty a můj problém se začíná řešit. Telefoniuje se tam i onam, všichni postupně nastupují jen já zůstávám u přepážky poslední. Začínám se obávat že průlet New Yorkem se zpomalí a budu jeho krásy vychutnávat delší dobu. Nakonec se slečna která se nás ujala rozhoduje pro rázné řešení. Prohlíží si můj elektronický lístek a na počítači vystaví ten správný do letadla. Můžu do letadla. Rozbíhám se do chobotu a za první zatáčkou vidím že letadlo mi nezavřeli. Stojí tam fronta jak do masny a tak dalších deset minut čekáme než se dostaneme na palubu a potom k sedadlům. Při nástupu krátce zahlédnu pilotní kabinu a mám pocit že je to opravdu autobus. Piloti div nesedí za sebou, kabinka je to úplně prťavoučká. Ty americké filmy o letadlech nějak kecaj, nebo se točí jen v JumboJet. Po chvíli připravujeme na start, americké osazenstvo při přednášce o bezpečnosti závírá oči a ví že se ještě chvíli budeme řadit do fronty na start. Letadla se za sebou štosují jak housky, pře náma letí vrtulové letadýlko a pak hned dvě Delty. Na malé letadlo následuje ostrý start a už trháme asfalt.

P1000688-small.jpg

Stoupání a otočka a už jsou vidět spousty amerických domečků jeden vedle druhého.

V krátké chvíli po nastoupání je vidět i pár mrakodrapů, které se strácejí v oparu.

P1000711-small-ny.jpg

Sluníčko se pokoušíme dohonit celou hodinu, ale je mrška rychlejší a zapadne. Začíná se pomalu šeřit, píšu druhou kapitolu a občas se  pod námi začínají objevovat rozsvícená americká města. Začíná se rozvážet jídlo a pití, tentokrát však za dolary. Prozřetelný spolucestující za mnou začíná něco vybalovat a zachvíli nás zaplaví vůně řízků. Jako na pionýrském výletě v autobusu. Focení přes okénko je k ničemu a fotky taky. Snad se podaří vyfotit něco za denního světla. V televizi se rozjel nějaký teleshoping, naštěstí jsem si nekoupil sluchátka takže to nemusím poslouchat. Nastává čas na dobrou knihu takže Kulhánku chutě do ruky ať se točí rotační na sedum.

Jen jsem to domyslel rozhodl se kapitán že i starší letadlo umí lítat a zarazil plyn na plno a začal stoupat (přežili jsme to). Pod námi se objevil nějaký zvláštní disnyland, ale fotit to nejde.

 

 

Kapitola 3

13.3.2007 16:15

Kulhánek se osvědčil ale začíná mně zmáhat únava, no nic jestě se mistře setkáme a uvidíme zda to bude Dobrák nebo Cynik. Motory pěkně uspávají tak podřimuji. Přistání v Seattle probíhalo za hustého deště, ale hladce, jen jsem se divil že letadlo je 20 metrů nad silnicí a měl jsem pocit že prostě na těch autech musí štrejchnout.

P1000731-small-obcerstveni.jpg

Po výstupu se všichni chtěli občerstvovat, takže ke karuselu se zavazadly jsme dorazili jako posledni.

No a co myslite ? Všechna zavazadla přeložena v NY to nestihla.
Ja jsem vláčel všechno v ruce, ale zbývající část výpravy má pouze základní věci a začíná diskuzi s úředníkem u zavazadel. Pěkně po jednom mu hlásí že nemají zavazadlo a kam ho mají přivést. V pochmurné náladě kdy se se zavazadly opět setkají pokračujeme na stanoviště taxi.

P1000735-small.jpg

Bereme si celou dodávku a probíhá přesun na hotel. Řidič i přes GPS navigaci nezná významné hotely ve městě takže i když je druhý  na dohled od prvního chvíli bloudíme. Pak se již úspěšně ubytujeme a hurá do postele. Jsou dvě hodiny ráno, v čechách 10. Internet nefunguje takže připojení nechávám na ráno.

Tak tohle mně celou noc budilo

P1000737-small.jpg

Ráno se připojení povedlo a poslal jsem předchozí texty. Po předchozích 28 hodinách bdělosti trval spánek jen 6 hodin a důsledky pocítím až večer. Další kapitola bude popisovat první den, ale bude dopsána až v průběhu dne, je čas na snídani a Billa Gatese.


 Tisknout   
Copyright 2005-2013 by PetrB